Zapomeňme na chvíli prapodivnosti nouzového stavu s epidemií, nehledejme jen, zda 1. května mají obchody otevřeno, zastavme se nad tím, co dnešní den připomíná..
Svobodu nemáme zadarmo. Ani 75 let bez války
„Přerovské revoluční události byly sice ještě týž den nacistickým represivním aparátem potlačeny, ale i přesto se trvale zapsaly do regionálních i celostátních dějin. Jednalo se o nejvýznamnější regionální událost 2. světové války, jež byla zároveň počátkem celého Květnového povstání českého lidu. To připomínáno památným dnem 5. května, kdy vypuklo povstání v Praze. České květnové povstání je ve svém celku významné hlavně tím, že šlo o největší akcí domácího protinacistického odboje“, vysvětluje události Muzeum Komenského v Přerově (více čtěte na stránkách muzea).
Bohužel pamětníků války, kteří by podávali očitá svědectví doby, ubývá. Nové generace si často válečné útrapy nedokážou ani představit. Je to těžké, v době blahobytu, všech těch smartphonů, tabletů, plných regálů více a méně kvalitního zboží. Málokdo dnes zná hlad. Stačí to ke spokojenosti?
Po válce ovládla Přerovsko další totalita
Přerov se po válce stal jedním z center komunistické moci. Dalo by se říct, že hmotně prospíval Přerov výtečně. Morálně tomu bylo naopak. A ani v tom hmotném rozměru to nebyla taková sláva. "Výdobytek" komunistické kolektivizace, meliorací, čistoty vod a vzduchu, degradace zemědělské půdy a krajiny celkově se nepodařilo úplně opravit dodnes. Škody na životním prostředí jako by zrcadlily škody na duši Přerova. Již tak zdecimovaná společenská elita byla drcena komunistickým režimem. Do čela moci se dostávali zpravidla kariéristé a bezskrupulózní postavy. Bylo k tomu příhodné společenské klima...
A ani není divu! Doba to byla pohnutá a morální standardy byly dost pokřivené. Přerov žil ve stínu příběhu lidské zrůdy, Karola Pazúra, masového vraha odpovědného za masakr nevinných civilistů, žen i nemluvňat, na Přerovských Švédských šancích. Jeho osud jen potvrzuje obludnost bývalého režimu. Tohoto posluhovače totality omilostnil sám Klement Gottwald.
Na temná zvěrstva se pak muselo kolektivně zapomenout. Důstojné a pravdivé připomínce tragédie na kopci nad Přerovem se dostalo až v nové době svobody, po tzv. sametové revoluci. Za komunistů se o masakru mluvit nemohlo, natož veřejně uctívat pietu zavražděných (více se o masakru dočtete v například v článku zde nebo v rozhovoru s přerovským historikem Františkem Hýblem).
Po krachu komunistů přišly pády i úspěchy
Okresní město s rozvinutým strojírenským a chemickým průmyslem, dopravní uzel, zažilo po roce 1989 nové turbulence. S pádem komunistického režimu přišla svoboda. Tu doprovázel relativní ekonomický úpadek. Z miliardových českých firem zůstala jen PRECHEZA (nyní jako součást Agrofertu od Slováka Andreje Babiše, který je premiérem Čechů) a MEOPTA (americká). Ačkoliv nejsou tyto firmy v českých rukou, prosperují a patří mezi lídry ve svých oborech. Dělají Přerovu čest. Někdejší velká sláva přerovských strojíren je však nenávratně pryč. Celkově se však ekonomika velmi rychle rozběhla. Dá se říct, že si žijeme ve velkém blahobytu. V porovnání s dobou před 75 lety si nemůžeme v materiální rovině stěžovat.
Přerov od přelomu 20. a 21. století však postihl značný úbytek obyvatel, který se bohužel nedaří dodnes zastavit. Zejména mladí lidé vidí budoucnost daleko od někdejšího města Komenského a lovců mamutů.
Noví politici zklamali. Vystřídali je jiní
Po nadšení 90. let 20. století, kdy také město těžce poničila povodeň (za starostování přerovského právníka Petra Dutka), se pár věcí povedlo. V Přerově byla založena vysoká škola, postupně přicházeli zahraniční investoři a celkem se dařilo i českým podnikatelům. Politici z velkých stran ODS a ČSSD se střídali u moci. Přerov se stal statutárním městem. Opravilo se náměstí, postavil nový most a další veřejné objekty. Výrazně se obnovilo centrum města. Povedla se rekonstrukce a zpřístupnění městských hradeb.
Tehdejší politici ale nezvládli svou roli. Opozice představovaná frustrovanými zastupiteli je smetla. Nejkřiklavějším je osud bývalého primátora Jiřího Lajtocha (ČSSD). Shořel jako papír. Zbavení se obvinění mu k politické rehabilitaci samozřejmě samo o sobě nestačilo. Jeho souputník Josef Kulíšek (ODS) se o návrat do veřejného života ani nepokouší.
V roce 2014 tak ovládl město primátor Puchalský a jeho skupina "Společně pro Přerov". Nastala divná doba přešlapování na místě. ODS se z tohoto období zvedla. Přerovská ČSSD se ale propadla na smetiště dějin. Přerovu tak vládne ANO 2011.
Nové naděje a obavy
Na straně jedné máme velké přísliby. 75 let se těšíme z míru vykoupeného krví našich předků. Máme svobodu, byť snad jen dočasně omezenou vyhlášeným nouzovým stavem. Zdá se, že bude konečně dokončen obchvat města a připojení na dálniční síť. Potvrdí-li se plány železničářů o tom, že jednou budeme v Ostravě nebo Brně za 15 minut, tak bude Přerov právem opět výrazným bodem v srdci Evropy. Má tu vzniknout pobočka inovačního centra. A celkem se daří i kultuře.
Na straně druhé se i bez COVID-19 vylidňuje centrum města, dominují nám supermarkety. Kromě vymírání nás trápí neřešené sucho. Na nové parkety si musí Sokolové dělat sbírku. Vedení města nic velkého nepřineslo a řeší podružnosti, jako třeba nakoupení budovy EMOSu a kam nacpat početné magistrátní úředníky, kteří se tam nevejdou. Velkolepé plány na logistické centrum zůstaly aspoň prozatím v šuplíku - terminál kombinované dopravy s letištěm je nevyužitou šancí. Pro velké činy je třeba velkých lidí!
Má město vizi o své budoucnosti? Má schopnosti takovou vizi naplnit? Jakou generaci nových společenských elit budeme mít v dalším čtvrtstoletí, až budeme 1. května 2045 slavit 100 let Přerovského povstání?
I takové jsou otázky, které si v tento slavný den můžeme připomínat. Na rozdíl od našich předků máme ten luxus, že na nás nemíří zbraně okupantů a máme velkou míru svobody. O to větší by měla být naše odpovědnost nezlenivět a veřejný život nezanedbávat.
Na podzim premiéra filmu k 75 letům Přerovského povstání
A na samý závěr přidáváme doporučení: podívejte se na povedený trailer k novému filmu Přerovské povstání 75 let poté. Film vznikl díky úsilí Muzea Komenského v Přerově za podpory statutárního města Přerova. Premiéra filmu bude na podzim 2020 v přerovském kině Hvězda.
