Krátce před polednem oznámila na stálou službu pozorná svědkyně, že spatřila, jak po ulici běhá bezprizorní nebezpečně vypadající pes bojového plemene. S širokým úsměvem, který nevěstí nic dobrého, se vždy za někým rozběhne, čímž u něj aktivuje mód útěku. Po pár metrech to pes vzdá a vybere si další cíl. Strážníci obvykle předávají odchyt odborníkům z útulku, avšak v daném případě vyhodnotili, že bojový pes plus potenciální kořist, rovná se problém a vyrazili na místo učinit bezuzdnému řádění přítrž. V příslušné ulici však bylo pusto a prázdno, pročež se hlídka vydala pročesávat ty přilehlé. Netrvalo dlouho a byli doma. Respektive u cíle.

Na chodníku kousek od nich stál tvrďácky se tvářící pes, který se zvědavě rozhlížel kolem, jako by něco hledal. Jakmile spatřil hlídku, zavětřil, přimhouřil oči a našponoval se. Ani strážníci nelenili a zaujali lovecký postoj s oběma nohama pokrčenýma. Napětí by se dalo krájet a bylo to kdo s koho. Náhodnému pozorovateli by to mohlo evokovat typickou soubojovou scénu z westernu, jen s tím rozdílem, že se kolem koulel větrem hnaný pytlík z marketu místo laskavce, který má v rostlinné říši superhrdinské jméno Pouštní chuchel. Jeden ze strážníků zkusil drobnou podpásovku a poplácal se po stehnech. A začaly se dít věci.

Drsný čtyřnohý renegát radostí kviknul a oblast, kde mívají psi obvykle ocas, zasáhlo zemětřesení stupně devět. Vrtěl zadkem tak nadšeně, že mu několikrát předběhl hlavu, což ho na okamžik zmátlo a zaujalo. Další plesknutí dlaní o stehno ho aktivovalo a nadšeně se na hlídku vrhnul, načež rozcupoval její úřední důstojnost jak natěšený předškolák balicí papír narozeninového dárku. To bylo nějakého slintání, chrochtání a poskakování.

Za cenu lehce znečištěných kalhot mu strážníci připnuli vodítko a bylo po legraci. Psí slečna si tím však rozhodně nenechala zkazit náladu a tvářila se spokojeně, že konečně někoho ulovila. O pár minut později již putovala do útulku, kde se však příliš dlouho neohřála.