Společnost

Od bestiálního masakru na Švédských šancích uplyne 76 let. Vraždili tam i miminka

Na oběti vraždícího běsnění, které se stalo v noci z 18. na 19. června roku 1945 na Švédských šancích u Přerova, vzpomenou v sobotu 19. června zástupci města, pozvaní hosté i veřejnost při pietním aktu. V dobách totality se o masakru nesmělo mluvit a tak se na něj téměř zapomnělo. Strůjce masakru Pazúr byl za něj souzen jako jediný. Zemřel však na svobodě v roce 1976 jako spokojený důchodce. Smrt na Švédských šancích nalezly celé rodiny i s dětmi.

Tragédie, při které zmasakrovali i nemluvňata. Temnou minulost místa nelze smazat. Snad nový kříž smíření pomůže k varování křivdy i lepší energii. Foto: Přerov.eu

Na památku obětí odporného masakru nesmíme zapomenout  

V 10 hodin 19. června se představitelé města a pozvaní hosté pokloní památce obětí na hřbitově – kde jsou uchovány ostatky mrtvých, v 11 hodin se pak sejdou v místě tragédie – u kovaného kříže na Švédských šancích, který je připomínkou krveprolití. Při masakru, který byl důsledkem poválečného vyřizování účtů, zemřelo před 76 lety 267 nevinných lidí – především Karpatských Němců ze Slovenska, kteří se vraceli z války domů. Na přerovském přednádraží byli nečekaně vyvlečeni z vlaku a na kopci nad Přerovem zastřeleni.

Jejich popravě velel slovenský důstojník Karol Pazúr, prospěchář, bezpáteřní lidská zrůda, který lživě tvrdil, že v transportu jsou příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva. 


Na Švédských šancích zavraždili i nemluvňata. Komunisté ale masakr tutlali

Kolem jedné v noci začal na Pazúrův rozkaz krvavý masakr. Budoucí oběti byli přinuceny odevzdat všechny cennosti a svléknout se do spodního prádla, načež byli posléze přiváděni ve skupinkách a z bezprostřední blízkosti stříleni samopaly do týla. Pazúr se aktivně připojil. Nedělalo mu problém střílet ženy a děti včetně miminek. Odůvodnění tohoto zvěrstva bylo prosté a ve své podstatě barbarské: „Čo som mal s nimi robiť, keď sme im postrieľali rodičov?“

Střelba v noci a ze samopalu není příliš cílená. Oběti v jámě sténaly a vojáci pouštěli do otevřeného hrobu další salvy, aby je umlčeli. Kolaborant Pazúr a četař Smetana pak skáčou do změti sténajících těl, svítí si baterkami a revolverem dávají „rány z milosti“. Popravy trvaly až do páté hodiny ranní. Útěkem se zachránila pouze jedna žena a její desetiletý chlapec. 


Slovenský vrah Karol Pazúr: komunistická bestie 

Onen šmejd se jmenoval Karol Pazúr, který byl toho času poručíkem komunistické vojenské kontrarozvědky. O několik let před tím byl na opačné straně barikády. Býval členem Hlinkových gard a posléze u Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu. Přesvědčeným komunistou se stal ve chvíli, kdy na východní frontě padl do zajetí a rychle pochopil, že změna názoru a ideologie mu může rychle zachránit holý život. A tak se stal součástí 1. československého armádního sboru generála Svobody, putujícího z Buzuluku až do Prahy.

 A v této pozici ho osud, společně s československým vojenským transportem vracejícím se z pražské vojenské přehlídky, zavál na nádraží v Lověšicích u Přerova. Ve stejnou chvíli, kdy tudy projížděl vlak s karpatskými Němci, kteří se vraceli domů na Slovensko, odkud byli před koncem války z důvodu blížící se fronty, evakuováni. A to se Pazúrovi hodilo. Jeho "hrdinský" čin, který by dokázal loajalitu k vítězné straně a nenávist k Němcům, mohl nabýt konkrétních a reálných rysů. 


Šestiletá holčička prosila o smrt: chci za maminkou

Jeden ze svědků masakru vypověděl, že slyšel šestileté dítě prosit slovensky o zastřelení, že už chce jít za maminkou. V jiném případě Pazúr nechal zastřelit ženu, která měla v náručí dvě děti (asi jedno - a dvouapůlleté), a když mrtvá padla s oběma ještě živými dětmi do napůl plného hrobu, chvíli se ještě s úsměvem díval, jak plačící děti lezou po mrtvolách a teprve až pak vytáhl pistoli a zastřelil je. 

 „Podotýkám, že před jámou hrobu bylo všude plno krve ba i odštěpky z lebek a toto všechno jsme museli lopatami posbírat, seškrabat a hodit do hrobu.“ (z výpovědi Arnošta Kubíka, lověšického občana) .

O vykopání masového hrobu, který se té noci naplnil, se postarali místní obyvatelé z obce Lověšice. Pazúr jim vysvětlil, že dostal příkaz k popravě několika příslušníků SS. Během masakru dokonce vyzval Lověšické, aby si taky zastříleli. Ti, s výjimkou jistého Františka Vaculíka, odmítli a naopak žádali Pazúra, aby alespoň ušetřil ženy a děti. Dostalo se jim odpovědi, že „jsou příliš jemné povahy a že co je Němec, patří zabít“ .


Loňské výročí 75 let od bestiálního masakru na Švédských šancích bylo připomenuto modlitbou a tichou vzpomínkou za účasti zástupců vedení města Přerova dne 19. 6. 2020. Na fotografii zleva náměstci primátora města Přerova Petr Kouba (ODS) a Michal Zácha (ODS), německý velvyslanec Christoph Israng a úplně vpravo primátor města Přerova Petr Měřínský (ANO 2011). Zdroj foto: Přerov.eu


Na Švédských šancích byly vražděny celé rodiny. Před krutou smrtí z rukou komunistických vrahů se spasila šťastným útěkem jen jedna jediná žena a desetiletý chlapec. Ostatní děti, ženy a muži zůstali masově zavražděni v chladné zemi. Za jejich násilnou smrt nebyl nikdo nikdy spravedlivě potrestán. Zdroj foto: ČT


INZERCE

NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Radio Haná
INZERCE
CBA Huhnak