Národní přírodní rezervace (NPR) Žebračka byla zřízena 4. června 1949 k ochraně pozůstatku lužního lesa v povodí Bečvy. Nachází se v těsném sousedství severního předměstí města Přerova. patří mezi nejstarší zvláště chráněná území v regionu. Její hodnota je nevyčíslitelná. 

Žebračka byl klenot, který i při své smrti stále pomáhá vodě v krajině

Žebračka je odbornou definicí "komplex přirozených lesních a mokřadních ekosystémů vázaných na přirozený reliéf říční terasy řeky Bečvy, představovaných především lužními lesy tvořenými společenstvy asociace Querco - Ulmetum a jejich přechody k jiným typům smíšených listnatých lesů, zejména k společenstvům asociace Carici pilosae - Carpinetum, vyznačujícím se vysokou rozmanitostí původních druhů rostlin a živočichů",  takto popisuje Žebračku Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK). Žebračka ale mizí před očima. Kdysi tůňky plné vody vysychají, mokřad mizí, lužní les je jen pojmem z učebnic. 

V současné zoufalé situaci ale mlčí i AOPK. Má asi dost vlastních starostí. Litovelské Pomoraví, výkladní skříň ochrany přírody v Olomouckém kraji, je prioritou a asi bude Žebračka obětována. V Litovelském Pomoraví na toku řeky Moravy totiž AOPK spolu s Povodím Moravy realizuje zajímavá a užitečná přírodě blízká opatření, ve prospěch lužního lesa. Přerovská Žebračka má smůlu, prostě uhyne. Bez vlhkého lesa nebudou ani vzácní obojživelníci. A pomoc je v nedohlednu. Peníze je asi třeba investovat jinam. Například do humanitární pomoci Číně,  inkluze nebo dalších nesmyslů z hlav pražských úředníků. 

Sucho Žebračku ničí, lidé nečině přihlížejí

Již na počátku suchého roku 2020, o kterém jsme nedávno psali, že bude extrémně suchý, se Žebračka potácí nad smrtící hranou bezvodé propasti.  V uplynulých měsících byl opakovaně potvrzen negativní výskyt nezvodnělých tůní v jedné z nejcennějších lokalit Žebračky poblíž logistického areálu firmy EMOS (která mj. obchoduje s cenově velmi příznivou elektronikou původem kromě jiného také z Číny).  Opravdoví ochránci přírody a ryzí patrioti bijí na poplach. Ale spíše tak činí potichu, u piva, mezi známými. Chodí do práce, mají starostí dost a za ochranu přírody jim nikdo nic nedá. A ani oni si na nikom nic nevezmou. Co ale na to profesionální ochránci přírody?
Obávaný a obyčejnými lidmi nenáviděný předseda hnutí Děti Země, velice schopný znalec správního práva Miroslav Patrik, který je známý svým bojem za zájmy přírody proti řešení dopravy ve městě Přerov a jeho okolí, ohledně Žebračky mlčí. Dalším, kdo je placen za ochranu přírody , a dalším kdo zarytě mlčí a nic nedělá, je údajný milovník přírody, placený z peněz daňových poplatníků, RNDr. Pavel Juliš, dlouholetý městský úředník, vedoucí odboru přerovského magistrátu, o kterém se říká, že velmi obdivuje populační explozi bobra na přerovské Laguně. Co na tom, že invaze bobra nenávratně ničí vzrostlé stromy. Bobr asi vodě v krajině pomůže víc, možná jako velbloud. 

Problémy s obchvatem jsou zajímavé, život Žebračky je vlivným lidem ukradený

Přerov má obrovské problémy s likvidovanou biodiverzitou, suchem, povodněmi, vlnami horka. Přerov se propadá do ekologické katastrofy. Prašnost, znečištěné ovzduší, průmyslové a zemědělské ničení zdrojů vody. Nic z toho není důležitější než ochrana bobra, které je tak asi jediné ekologické téma, které placení úředníci rádi vyzdvihují. Nedávno se lidi mohli zajít podívat na exkurzi na bobry. Fotky vodních hlodavců zdobí Facebook. "Je to miláček, moc roztomilé zvířátko", parafrázujeme Lucii z Přerova, kterou raději nebudeme jmenovat celou, aby ji sousedé nelynčovali. Co se stalo?

Opačný pohled, životní zkušeností potvrzený, napsala naše čtenářka Marie N. z Předmostí: "Bylo tam dříve moc hezky a ještě dokonce stále je, hlavně na jaře. To však brzo skončí, Žebračka je jako lakmusový papírek kvality života v Přerově. Vysychá a naděje na změnu nepřichází." A pokračuje: "Nikdo z odpovědných nic nedělá, mít za zády živý lužní les a nebo městský park, to je rozdíl. Park by chtěl každý, ale vzácná příroda se vším, co k ní patří, to je pro někoho nepřítel." Tolik slova Marie N., která se o Žebračku zajímá již od dětství a je očitým svědkem posledních 50 let sklonku života chráněného přírodního klenotu, Evropsky významné lokality, Žebračky. Podle paní Marie mají suché tůně v jarním období mají významný negativní dopad na rozmnožování obojživelníků a dalších zvláště chráněných druhů živočichů (např. kuňky ohnivé, jakožto evropsky významného druhu). Dětem Země je to jedno, magistrátním bossům je to jedno taky. Hlavně ať nemáme na verandě komáry. 

Závěrem: budoucnost je příliš vzdálená 

Snad se to zlepší, jestli vysázíme tu alej s ovocnými stromy, ty bobr nezničí a snad se aspoň pár stromků uchytí. Za 100 let budou vzácné ještě více než dnes. Jakou cenu bude mít přemnožený bobr, to těžko spekulovat. Možná by namísto laciných gest jako je sbírání odpadků nebo vysazování pár stromků mohli slavní přerovští politici zachránit Žebračku. Možná, prý, uvidíme, je to složité, nejsou peníze, máme jiné priority... To uslyšíte, když se zeptáte. Nebo bude mít někdo z nás více štěstí? 

Omlouváme se závěrem předem všem majitelům luxusních vil ve vzdáleném okolí Žebračky, a hlavně těm z nich, kterým nevoní medvědí česnek a nesnesou komáry. Není nám lhostejné, co se děje s Žebračkou a domnělé pohodlí pár domkařů podle našeho názoru nemůže mít přednost před zájmy většinové společnosti a přírody. Co by na to řekly generace našich dětí? Nebo snad máte jiný názor? Pište nám na prerov@rej.cz. Děkujeme!