K místu setkání člověka s krvelačnou bestií krát dva vyjela hlídka, aby zvážila situaci a s pracovníky útulku projednala strategii odchytu. Hned po příjezdu bylo jasné, že se to rozhodně nebude odvíjet tak, jak si strážníci plánovali. Sotva vystoupili a přiblížili se do zorného pole dvěma svalnatým bitevníkům, vzala veškerá taktika za své a iniciativu převzala osminohá dvojice. Psí tlamy se roztáhly do rozjíveného úsměvu tak, že se se jim koutky téměř spojily za ušima a ocasy začaly decimovat trávník s takovou razancí, že by na mistrovství světa ve vzdušné baštonádě zastínily všechny zkušené borce z Orientu. Svaly překypující energií a radostí napnuté jak trenýrková guma na dětském praku čekaly na jakoukoliv záminku, aby spustily. Ta přišla prostým pokynem: „No, pocem!“.

Foto zdroj: FB Městská policie Přerov

Dvě chlupaté dělové koule vyrazily s takovou vervou, že drápy rozcupovaly okolní uschlou květenu jak Homer Simpson předvolání do soudní poroty. Následoval nevyhnutelný útok na strážníky. Kila svalů, šlach a kostí vcukuletu uzurpovala služební nohavice. Pochopitelně za vydatné podpory nejméně litru slin. Chvíle výskoků dvojka takticky střídala s lehnutím na záda a rafinovaně lákala dlaně dvounožců na světlá břicha, aby je donutila se sehnout a pak v nestřežený okamžik zaútočila růžovým jazykem na pár neoslintaných částí jejich legračních těl. Frkání, poštěkávání, chrochtání a funění u toho bylo jako v přeplněné tramvaji během dopravní špičky.

Ač měl vysmátý párek zjevně navrch a disponoval navíc čtyřma nohama navíc, nakonec naposledy šlehl oháňkami a vyčerpaně padl. Na tuto chvíli hlídka zkušeně čekala. Již nebyl žádný problém napojit oddechující chlupáče na vodítko a vyčkat příjezdu pracovníků útulku. Byli odchyceni? Byli. Historie se již neptá na průběh.