Svobodná škola v Přerově za sebou má již několik měsíců fungování. Jak byste zatím zhodnotil Vaši cestu?
Vydali jsme se cestou tvoření školy, která umožňuje dětem najít svobodu ve svém konání. Podle našeho názoru svoboda spočívá v uvědomění si sama sebe, svých pocitů, svého těla, svých možností, svých práv a své odpovědnosti. Potom můžeme stavět své jednání a své názory na otevřeném a laskavém základu a být pevnou a odpovědnou součástí občanské společnosti.
K tomu jdeme cestou rozvoje studijní autonomie dětí tak, aby byly schopné si samy stanovovat cíle, vytyčit si cestu k dosažení cíle a reflektovat jeho dosažení. To je podle nás podstatou sebeřízeného učení. Postup na této cestě předpokládá posun ve vnímání sebe a okolí. Schopnost respektovat ostatní a být otevřený názorům druhých lidí.
Za těch několik měsíců jsme společně s dětmi učinili velký pokrok a v této chvíli naše jednání začíná přinášet první pokroky na zmíněné cestě ke studijní autonomii.
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi Svobodnou školou a Scio školou, kde jste dříve působil?
V olomoucké ScioŠkole jsem působil 6 roků od úplných začátků a z pozice ředitele měl velký vliv na směřování školy. Neodcházel jsem proto, že jsem se rozešel s principy fungování, které jsem spoluvytvářel. V zásadních principech, popsaných výše, se tedy Svobodná škola Přerov neodlišuje.
Jaké jsou podle Vás nejčastější důvody rodičů a dětí, kteří mají o svobodné vzdělávání zájem, je mezi důvody například i zkušenost se šikanou, která se na klasických školách běžně děje, ale na svobodných školách je jí díky diskuzi a přístupu minimum?
Je to tak. Jedním z významných důvodů je nespokojenost s fungováním některých veřejných škol, na kterých je přístup pedagogů a vedení škol mnohdy nerespektující jednotlivce a nepřipouštějící jiný názor. Je to spojené s mocenským přístupem k dítěti a také k rodičům dítěte. Toto vnímám jako velký dluh pedagogické veřejnosti vůči povolání pedagoga.
Jak probíhá takový normální den ve Vaší škole?
Každé ráno začínáme společnou snídaní v jídelně a poté se rozejdeme do skupin za jednotlivými aktivitami. Ve škole máme rozvrh, podle kterého mají děti každý týden 3 hodiny češtiny, 3 hodiny matematiky, 1 hodinu angličtiny, 2 hodiny tělocviku. 3 pátky v měsíci je ve škole náš rodilý mluvčí Mike, se kterým děti tvoří a mluví anglicky. Dále mají děti tzv. Samouk. To je čas, kdy pracují cíleně na rozvíjení schopnosti tvořit a rozvíjet vlastní aktivity.
Vždy na 4 týdny si děti vybírají Ateliér, který potom probíhá celý čtvrtek v průběhu zmiňovaných čtyř týdnů. Buď si mohou vybrat z nabídky průvodců, nebo vytvořit svůj vlastní a nabídnout jej ostatním dětem. Namátkou z témat ateliérů vybírám Lidské tělo jako stavebnice, Hra smyslů, Svět peněz a online bezpečnost, Rytíři, Jaro v přírodě a mnoho dalších. Kromě ateliérů si děti vybírají nebo samy tvoří odpolední kroužky. Například naši starší kluci v jednom odpoledním kroužku opravují babetu, kterou si sami vybrali a koupili.
Přehled ateliérů a kroužků najdete na webu školy, http://svobodnaskolaprerov.cz.
Každou středu máme školní shromáždění. Ve vedení shromáždění se střídají děti a dospělí a společně probíráme různé problémy, rozhodujeme o pravidlech a možnostech školy.
Ve čtvrtek máme tzv. mentorské rozhovory. Každé dítě si vybralo jednoho dospělého, s kým si povídá, s kým komunikují rodiče a společně absolvují pravidelná setkávání (tripartity), kde reflektují vše, co se týká dítěte, rodičů a školy. Na každotýdenních rozhovorech reflektujeme s dětmi to, jak se jim dařilo v týdnu. Reflektují, co se naučily, jak se chovaly k ostatním a tak dále.
Kolik máte momentálně žáků a jaká je maximální kapacita školy?
Ve škole máme děti, které chodí každý den a děti na individuální vzdělávání (domškoláky). Někteří domškoláci dochází pravidelně do školy. Všichni mají možnost se účastnit aktivit školy podle vlastního výběru. Celkem máme více než 30 dětí.
Jednou za pololetí proběhne přezkoušení těchto domškoláků. V lednu jsme například uspořádali tzv. Dny domškoláků, kdy se všichni sjeli na 2 dny do školy. Účastnili se veškerých školních aktivit a v průběhu toho času proběhlo přezkoušení formou povídání nad tzv. portfoliem. Zájem od rodičů domškoláků je tak velký, že jsme se rozhodli tomu vyjít vstříc a otevíráme další kapacity pro domškoláky. Kdo by se chtěl přihlásit, stačí vyplnit předběžnou přihlášku na webu a sejít se s námi.
Jaké jsou vaše cíle a plány do budoucna?
Nejvíce mi leží na srdci rozvoj Svobodné školy Přerov. Tedy naší základní školy. Tomu se věnuji především. Kromě toho připravujeme otevření Svobodné střední školy v Olomouci. Ideálně od září 2024. Ve více vzdálené budoucnosti se chystám vytvořit farmářskou školu. Školu, kde budou děti přes týden žít na farmě, budou ji tvořit a učit se.
Co Vás nejvíc naplňuje jako ředitele svobodné školy?
Nejvíc mě naplňuje, když vidím děti, jak se posouvají ve vztazích k sobě a ostatním. Jak jsou schopné čím dál více tvořit svůj život bez čekání na pokyny a stávají se skutečně studijně a “životně” autonomní. A slovo autonomie v tomto případě také zahrnuje vnímání světa kolem sebe a jeho zapojení do života dětí. Z toho mám obrovskou radost.
Mají o školu zájem zejména děti z Přerova a okolí nebo i ze vzdálenějších měst a obcí?
O školu mají zájem také lidé z blízkého i vzdáleného okolí. Ať už z přilehlých obcí k Přerovu, tak například z Kroměříže, Hranic, atd. V těchto případech nabízíme kromě domškoláctví také případně možnost domluvy s dalšími rodiči a společného dojíždění dětí.
V České republice funguje tzv. Asociace svobodných demokratických škol, budete se k nim také hlásit?
O členství v Asociaci jsme měli zájem, zatím jsme se však nepotkali v představách a názorech s některými členy a oficiálně jsme o členství neusilovali a s Asociací nekomunikovali. Momentálně nemáme potřebu být součástí jakékoliv asociace nebo sdružení.
Řekl byste, že jste se inspiroval u některé z fungujících škol jako je například Erazim, Ježek bez klece nebo Donum Felix?
Všechny svobodné školy jsou zajímavé a od všech je možné čerpat buď inspiraci nebo sdílení své praxe a podporu na společné cestě svobodného a respektující přístupu nejen k dětem, ale i ke všem lidem. Ať odpovím konkrétně. Školu tvoříme na základě zkušeností a inspirace od širokého spektra škol, systémů a zájmových sdružení. Především je nám však inspirací interakce s dětmi a rozvíjení našeho vztahu s nimi.
Ve škole jsme uvítali na besedě manžele Kopřivovi, spolutvůrce knihy a kurzu Respektovat a být respektován (nyní nazývaného Žít s respektem). Tyto principy a moje zkušenost s budováním ScioŠkoly jsou hlavním vodítkem na cestě tvorbou školy.
Co je podle Vás ve vzdělávání dětí nejdůležitější a vidíte alternativní školy jako budoucnost českého školství?
Nejdůležitější je vnímat děti, jejich rodiče a kolegy pedagogy jako lidi, kteří mají své potřeby, pocity, emoce, limity. A je důležité se k nim chovat stejně jako sám k sobě. Respektovat jejich odlišnosti a přiznat jim právo na názor a možnost se podílet na rozhodování o sobě a svém učení.
To je budoucnost nejen školství, ale společnosti jako celku. Čím dříve k tomu dospějeme, tím dříve se změní i školství. Protože veřejné školství tvoříme my všichni. Je veřejné, protože je naše. Je to služba některých z nás ostatním.
Alternativní školy jdou cestou, která je pro jejich tvůrce důležitá a má směřovat k výše zmíněné změně v myšlení a jednání. Alternativa je vždy signál, že to obecné nefunguje tak, jak bychom potřebovali. Budoucnost vidím ve sbližování alternativních škol a veřejného školství. Věřím, že je to možné a že se toho dožiju.
