Vzpomínáte si na pocity, které jste měl, když vyšlo najevo, že se na region valí velká voda? 

Abych řekl pravdu, tak moc ne. Bylo totiž tolik práce, že nebyl moc čas přemýšlet nad svými pocity. Hlavní bylo ochránit naše město před velkými škodami.

Jaký byl váš plán?

Nebyl to můj plán (smích). Město má svůj vlastní protipovodňový plán, kde je jasně uvedeno, co, kde a jak se má dělat. Mým úkolem bylo tyto práce koordinovat a starat se třeba i o to, aby zasahující složky měly dostatek materiálu a informací.

Co bylo pro ochranu města rozhodující?

Podle mě to, že jsme situaci nepodcenili. Hned, jak vyšlo najevo, že hrozí povodeň, svolal jsem krizový štáb. A na něm se už mohly řešit konkrétní věci.

Jaké třeba?

Třeba to, že zřídíme krizovou linku, aby měli lidé dostatek kvalitních informací. Začali jsme stavět protipovodňové hráze a dělat další opatření, aby se velká voda do města nedostala. A to se podařilo.

"Přerov si zachránili sami Přerované – hasiči, dobrovolníci, úředníci, lidé v krizovém štábu, spousta lidí s lopatami i firmy"

Kde všude se protipovodňové zábrany instalovaly?

Například na nábřeží Edvarda Beneše, dále se podařilo ochránit areál Prechezy, Kazety, tenisových kurtů a další místa. Voda se dostala například do zahrádkářských kolonií, ale ne dál do města.

Město prý pomáhalo i nedalekým Troubkám…

Ano. Myslím, že solidarita a snaha pomáhat ostatním je při podobných živelních pohromách zásadní a naprosto správná.

Jak konkrétně jste pomohli?

Když bylo jasné, že se bude muset část Troubek evakuovat, nabídli jsme jejich obyvatelům ubytovací kapacity. Aby měli kde přespat, odpočinout si a počkat, až velká voda opadne.

Kdo, nebo co při povodních sehrálo největší roli? Tedy kdo zachránil Přerov?

(Smích). Určitě ne žádný superhrdina. Přerov si zachránili sami Přerované – hasiči, dobrovolníci, lidé na magistrátu, v krizovém štábu, spousta lidí s lopatami, firmy, které samy nabídly těžkou techniku. Všem jim za to chci moc poděkovat.