Král odešel! Na Svatém Kopečku uhynul skutečný lví král, sedmnáctiletý Šimon

Olomoucká zoologická zahrada v pátek přišla o majestátního téměř sedmnáctiletého lva berberského Šimona. „Odešel pro mě nejlepší lev, hned po svém tátovi Benitovi,“ dodává pohnutě ošetřovatelka Dana Reisigová. Teskní po něm i samice Lilly.

Lev Šimon byl v mnoha ohledech rekordmanem a jeho odchod zasáhnul všechny v Zoo Olomouc. „Jednalo se o samce vysokého věku, s chronickými potížemi pohybového aparátu, kterého sužovaly i další neduhy stáří. Netrpěl. Na výsledky příčiny úhynu čekáme. Pravděpodobně se jednalo o akutní infekci, které již nedokázal čelit. Šimon se k nám vrátí, patří sem neodmyslitelně. Jednáme s preparátorem,“ říká zooložka Jitka Vokurková.

Je třeba zmínit, že po Šimonovi teď teskní i samice Lilly, s níž pospolu úspěšně odchovali celkem šest koťat, z toho poslední Thembi (Naděje), se narodilo 11. Května 2018. Šimon byl samcem s největším počtem odchovaných mláďat na světě, jeho dva potomci z roku 2013 byli dokonce jediní narození lvi tohoto roku, které svět spatřil. Olomoucká zoo do populace v přírodě vyhynulého lva berberského přispěla dvaceti mláďaty. Poslední volně žijící lev berberský se nacházel do roku 1942 v Maroku.

Olomoucká zoo lvy berberské úspěšně zachraňuje

Chovných berberských lvů je málo a příbuzenských vazeb mezi nimi příliš mnoho, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné. V současné době jsou chováni v Evropě asi ve 20 chovatelských institucích v celkovém počtu kolem 80 jedinců. Zoo Olomouc do záchrany populace berberského lva přispěla 20 jedinci. Rozmnožují se jen na několika místech. V ČR jsou momentálně kromě olomoucké zoo ještě ve Dvoře Králové, v Liberci a Plzni. Většina z nich jsou olomoučtí odchovanci. Historicky první lvi berberští přijeli do Olomouce v roce 1979.

Vyskytoval se na dnešním území Afriky na sever od Sahary. S jeho vyhubením začali už Egypťané, později Římané, kteří je používali při gladiátorských hrách. V zajetí přežívá několik posledních kusů. Berberští lvi byli dlouho dobu považováni za úplně vymizelé, v první polovině 20. let byl lev berberský vyhuben. V 70. letech bylo ale zjištěno, že poslední zástupci poddruhu přežili v soukromé zoo (menažerii) marockých králů. Tento lvinec se později stal základnou pro zoo v Rabatu. Odtud se v 70. letech dostalo 22 těchto lvů do sedmi zoologických zahrad světa, mezi nimi i Dvora Králové. Všichni berberští lvi, kteří jsou dnes chováni v zajetí, jsou tedy potomky lvů ze soukromé menažerie marockého krále.

Berberský lev je největším poddruhem lva. Je to jediná kočkovitá šelma, u které se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus (hříva samce) a jediná kočkovitá šelma, která žije a loví ve smečkách. Při lovu jsou aktivnější samice, při konzumaci potravy mají přednost samci. Mezi charakteristické znaky patří tmavá hříva, krátký a široký čenich, malé zakulacené uši s černým pruhem vzadu, velké jantarové oči se zelenou duhovkou. Delší srst slouží k ochraně před chladem, předci byli skvrnití, dnes se pouze mláďata rodí s kotěcí kresbou.