Radomír si oblíbil starou knihu s názvem "Zlatá domácí kniha" z roku 1873, která obsahovala rady pro dokonalého hospodáře. Inspiraci z této knihy použil do svého projektu, který se postupně rozvíjel. Projekt Kabinet Kuriozit se stal úspěšným díky pravidelným příspěvkům a snaze o zajímavý obsah. Stačí kliknout na adresu kabinetkuriozit.eu nebo navštívit facebookovou stránku projektu.
"Přesně tak, vše začalo na Facebooku a k založení webu mě přemluvili fanoušci. V podstatě mi teď web slouží jako záloha lepších příspěvků. Ty zde rovněž vycházejí pravidelně každý den a liší se od těch, co ten den vyšly na FB (je zde posun). Výhodou webu je z mého pohledu též možnost vidět pěkně seřazené náhledy, řazení do kategorií a možnost snadného vyhledávání. Problém jsou snad jen obrázky, které musí být „Volným dílem“, abych neměl problém s autorskými právy. To mě při tvorbě hodně omezuje, ale dá se na to zvyknout. Navíc na web chodí i lidé, kteří na FB nejsou (ať již z přesvědčení, nebo věku)," konstatuje zakladatel.
Radomír žije v Prostějově a pracuje v oblasti grafiky a designu. K tvorbě Kabinetu Kuriozit ho vedla záliba v historii a neobvyklých příbězích. Projekt vznikl zejména jako zábava a zároveň jako forma vzdělávání. Radomír přidává do svých článků zajímavé dobové fotografie a texty, které jsou často doplněny humorem. Ačkoli je projekt primárně zaměřen na zábavu, některé jeho články byly využity i v jiných médiích.
Nové náměty mu někdy posílají i sami čtenáři
"Nejčastěji objevuji nové náměty, když si vyhledávám informace k něčemu úplně jinému. Občas si vytvářím archiv a ukládám odkazy na zajímavé články, z toho pak můžu čerpat, když je potřeba. Často mi také náměty posílají sami čtenáři, což později můžu zpracovat. Někdy mě samotného překvapí, když mi píší i „slavní lidé“, co znám z televize a podobně," říká Radomír.
Kabinet Kuriozit si získal širokou fanouškovskou základnu na Facebooku, kde má přes 84 000 sledujících. Projekt vznikl organicky, bez placené reklamy, a stále se rozrůstá díky pravidelným a zajímavým příspěvkům. Momentálně je projekt naprosto v souladu s představami svého zakladatele, který nemá žádné konkrétní plány na jeho změnu nebo rozšíření. Jde mu prý především o to, aby čtenářům poskytoval zajímavé informace a zážitky.
Navíc vše je zdarma a bez honoráře jde o práci jen pro skutečné nadšence. "Jednou za rok (13. ledna, kdy mám narozeniny) pořádám na FB sbírku a čtenáři mi můžou přispět na chod webu a ranní kefír. Je to zkrátka koníček a na plný úvazek by mě ta tvorba snad ani nebavila," dodává Radomír.
Jaké je Vaše oblíbené místo v Prostějově?
Osobně jsem velký fanoušek starých staveb a to i těch průmyslových. V tomto směru je mi velmi líto, že ty jsou v našem městě bořeny a likvidovány. Zvlášť když si uvědomíme, že tyto budovy stály v našem městě mnoho let a i jen svou přítomností ovlivňovaly životy mnoha generací. Byly tedy jakýmsi mementem, připomínkou dob dobrých i špatných. Nikdo je již znovu nepostaví a jinde ve světě jsou rekonstruovány, nebo alespoň ponechány jako jistá památka (podobné ruinám hradů a podobně). Příkladem může být proslulý "Prostějovský hrad", tedy ruiny vyhořelé sladovny zbourané v roce 2008. Vztah mám též k bývalému hotelu Jaroslava Domluvila na Husově náměstí, který poslední desítky let chátrá a v podstatě se jen čeká na jeho pád. Netřeba připomínat že to bude velká škoda a volného místa (proluk) ke stavbě nových domů je i v centru našeho města více než dost. Velmi krásný je též bývalý pivovar, bývalá "Vodárna" na Vápenici a hospoda Lidový dům. V Olomouci mám velmi rád Mariánský sloup na Dolním náměstí, který je ozdobou celého města.
Jsou nějaká témata, kterým se musíte vyhýbat ikdyž byste je chtěl zpracovat?
Osobně si musím dávat velký pozor na jakýkoliv náznak nahoty, a teď nemyslím přímo intimní partie, ale i třeba holá záda a podobně, což může být u některých článků velice omezující. Na druhou stranu, když vím čemu se vyvarovat, tak se vždy dá najít jiný obrázek, byť třeba již ne tak trefný. Tato sebecenzura je nezbytná především na Facebooku, kdežto na webu mám mnohem volnější ruku. Člověk si také musí dát pozor na poněkud drsnější fotografie (uřezané hlavy banditů v Mexiku, Edisonova poprava slona elektrickým proudem v roce 1903 atd.), které byly v minulosti běžné, ale pro dnešního diváka jsou již příliš kruté. Přitom jde o zajímavou dokumentaci historických událostí a k tehdejší společnosti neodmyslitelně patří.
Ještě podotknu, že k Prostějovu mám velký osobní vztah i z důvodu, že zde žila většina mých předků a praděda Jan Sedláček (1888-1960) byl i dvakrát jeho starostou ve 30. letech.
Jaké příspěvky můžete například na Kabinetu Kuriozit najít?
Walter Botts, muž který pózoval J. M. Flaggovi při jeho tvorbě ikonického plakátu. Autorem fotografie vlevo je David Dreier (1970)
Americký umělec James Montgomery Flagg (1877-1960) vytvořil v roce 1917 ikonický plakát, který vycházel z britského náborového plakátu s ministrem války, lordem Horatio Kitchenerem. Flagg použil jako tvář svou vlastní, byť silně upravenou do podoby původního "strýčka Sama", kterým byl výrobce masových konzerv Samuel Wilson (1766-1854) a dochovala se jeho fotografie. Pokud jde o postavu s nataženým ukazováčkem, tak zde Flaggovi zapózoval zmíněný veterán Walter Botts.
Drobné svíčky, které ve druhé polovině 19. století používaly francouzské prostitutky. Na začátku dostaveníčka byla zapálena, po vyhoření musel host zaplatit a odejít. Jedna takováto svíčka hořela zhruba 8-10 minut.
Na první pohled by se mohlo zdá, že jde o nějaký podivný počítačový čip. Ve skutečnosti se koukáme na letecký snímek největší ocelárny světa.
Gwangyang Steel Works se nachází v jihokorejském městě Kwangjang v provincii Jižní Čolla. Huť spadá pod společnost POSCO a vyrábí v průměru 18 milionů tun oceli ročně. Vznikají zde komponenty pro mosty i další infrastrukturu, ale i automobily, ledničky a podobně. Komplex je také oblíbenou turistickou atrakcí, do níž každoročně zavítá více než 300 000 lidí z celého světa.
