Vozík postupně zaplňovala vším možným i nemožným, a že toho bylo. Při té příležitosti neodolala reklamě, že i po návratu z bojové zóny může být žena krásná a přibrala tužku na obočí. Jak na potvoru, ta hubená tyčka pořád propadala. Tím samozřejmě nemyslíme ani tělesnou konstituci zákaznice, ani její studijní úspěchy. Nic nepomohlo sofistikované zapasování mezi aviváž, štrycli chleba, točeňák a lahváče. Vždy si našla mezerku mezi dráty. Na každý pád po posledním pádu skončila v dlani, případně kapse kabátu.

Kdokoliv, kdo si někdy vystál frontu u pokladny, jistě uzná, že vyskládat věci na pás, není žádná jednoduchá věc. Zezadu do vás strká vozík řízený neurotickým zákazníkem, který si zavzpomínal na hodiny rodinné výchovy a domnívá se, že opakovanými přírazy zrychlí všechno, zatímco vepředu se váš nákup začíná družit s tím předchozím, protože jste zapomněli dát rozdělovník. Nervozita i útrata stoupá (ještěže jste nevzali tu rodinu) a vy při pohledu na částku na pokladně se zděšením zjišťujete, že budete potřebovat pin ke kartě, takže na nějakou pitomou tužku si už skoro nikdo ani nevzpomene. Skoro. Podniková ochranka žel ano.

A protože se na rozplétání uzlu událostí necítila kvalifikovaná, museli to udělat strážníci. Poodhalit pozadí pro ně nebyl žádný problém. Skutečnost, že nešlo o úmysl obohatit se o kreslící špalíček za třicet korun, ostatně potvrdil i kamerový záznam. Dámy se omluvily za roztržitost a tužku dokoupily, neboť i přes nepříjemný zážitek měly pořád nárok na to být krásné. Strážníci posléze vše odložili ad acta. Jen doufáme, že podobnost případů byla dílem náhody a nejedná se o tajemný přijímací rituál do Klubu padesátek.