„Tyhle dechberoucí prostory jsme zaznamenali filmovou technologií jako úplně první,“ prozrazuje scénárista a režisér snímku Roman Němec.

Mohl byste krátce popsat, o čem je film Kam motýli nelétají, který se už brzy objeví v kinech?

Příběh filmu Kam motýli nelétají se zaměřuje na dvě hlavní postavy – devatenáctiletého demotivovaného studenta gymnázia Daniela a jeho třídního učitele Adama. Každý z nich utíká před svými „problémy“ do vlastního světa, kde se uzavírá. Daniel má pocit, že mu nikdo nerozumí, Adam si zase přísně střeží svoje soukromá tajemství. Tyhle dvě postavy v určitém okamžiku vezmeme a uvrhneme do jakéhosi paralelního izolovaného světa. A budeme sledovat, co to udělá jednak s jejich vzájemným vztahem, ale i postoji, které do té doby zastávali.

Když jsme přemýšleli, kam bychom mohli v Česku naše postavy uvěznit, napadly mě jeskyně. Vzniknul scénografický návrh celého podzemního světa obrovského jeskynního komplexu, tvořeného spletitými chodbami, prostornými dómy, hlubokými strmými propastmi, podzemním jezerem a vodními toky.

Jste nejen režisér snímku, ale také autor scénáře. Máte bližší vztah ke speleologii a jeskyním?

Když jsem psal scénář tohoto filmu, nevěděl jsem o jeskyních vůbec nic. To mi dávalo obrovskou svobodu při vymýšlení onoho fiktivního světa plného nástrah. Horší bylo následně najít lokace, ve kterých by se to dalo natočit. Prolezli jsme desítky moravských jeskynních komplexů. Nakonec se nám podařilo všechna potřebná místa najít bez nutnosti přepisovat scénář. Film se díky tomu stal unikátní v tom, že byl celý natočen v autentickém prostředí reálných, často velmi těžko přístupných, jeskyní.

Kde nakonec natáčení probíhalo?

Náš fiktivní svět jsme poskládali z pěti jeskynních komplexů, závěr příběhu se pak odehrává ve staré štole. Točilo se na střední Moravě v Javoříčských a Mladečských jeskyních a v Moravském krasu ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, Kateřinské jeskyni a v legendární Býčí skále. Štolu jsme pak našli v Jáchymově.

Ve snímku se objevují i hvězdní herci, jako je Klára Melíšková, Martin Myšička, Jaroslav Dušek... Bylo těžké přesvědčit je ke spolupráci?

Vlastně ani ne. Jaroslava Duška idea zasazení příběhu do podzemního světa nadchnula. A Klára Melíšková s Martinem Myšičkou velmi dobře pochopili, o čem příběh je a téma jim bylo velice sympatické.

Hlavních rolí se zhostil mladý talent Daniel Krejčík a o něco zkušenější Jiří Vojta. Proč jste vybral právě je jako představitele titulních postav?

S Jiřím Vojtou jsem v roce 2016 natočil film O otci. Motýli jsou vlastně takovým vzdáleným sequelem Otce, protože si z něj půjčují právě postavu učitele Adama (Jiří Vojta) a jeho životního partnera Davida (Jakub Krejča). David je ale v novém filmu Kam motýli nelétají pouze na pozadí příběhu, pozornost se tentokrát upíná spíše na problematického studenta Daniela. Proč Daniel Krejčík? Těžko říci, snad proto, že on sám je také dost problematický (smích).

Kolik hodin v kuse jste při natáčení strávili v jeskyni? V čem bylo takové natáčení náročné?

V jeskyních jsme strávili 27 velmi dlouhých natáčecích dnů, kromě toho více než 50 dnů na obhlídkách a technických přípravách. Pracovat v jeskyních je náročné fyzicky i psychicky. Celý den jste ve tmě, v zimě, mokru. Jakmile vám něco upadne, už to zpravidla nenajdete. Navíc se natáčelo v listopadu a prosinci, takže jsme prakticky několik týdnů neviděli denní světlo.

Je pravda, že vám ochranáři nedovolili vzít si s sebou do jeskyní klasické jídlo?

Ano, natáčeli jsme i ve velmi přísně chráněných veřejně nepřístupných jeskyních – například v Dómu potápěčů hluboko v Býčí skále nebo v nepřístupných větvích Javoříčských jeskyní. Tyhle dechberoucí prostory jsme zaznamenali filmovou technologií jako úplně první. Jednou z podmínek povolení natáčení v těchto místech byl zákaz konzumace potravin, abychom nenarušili specifický místní biosystém. Několik dnů jsme tedy byli odkázáni na MANA drink. Ukázalo se to jako ideální a praktické řešení, protože nám to šetřilo i čas. Část štábu v tom následně pokračovala i v lokacích, kde nebyl problém zajistit klasický catering.

Museli jste se na scény v jeskyních nějak připravovat?

Ano, točilo se často ve velmi náročných terénech, takže herci i štáb museli projít speciálním výcvikem.

Měli herci či štáb speciální průpravu, konzultace s odborníky, kaskadéry...?

U projektu byla samozřejmě celá řada odborných poradců – jeskyňářů, speleologických záchranářů, biolog, antropolog a další. Kaskadéry jsme ale nevyužili vůbec, herci si všechny scény odehráli s asistencí lidí zajišťujících bezpečnost, ať už to byli potápěči, lezci nebo jeskyňáři, sami.

Jaký je váš největší zážitek z natáčení filmu?

Zážitků se za ty tři roky realizace projektu samozřejmě nasbíralo hodně. Mezi ty pro mě nejsilnější a nejdojemnější patří události, které následovaly 14. říjnu 2020, kdy jsme se chystali na zahájení podzimního bloku natáčení ve Sloupsko-šošůvských jeskyních. Sloup tenkrát nečekaně zasáhly rozsáhlé povodně a celá lokace nám zmizela pod vodou. Byla to zoufalá situace, protože jsme už neměli možnost natáčení posunout. Správa jeskyní proto požádala o pomoc hasiče, kteří začali vodu odčerpávat. Pak se přihlásila více než stovka dobrovolníků, kteří pomáhali personálu jeskyní s likvidací následků povodně. Nakonec se díky těmhle lidem všechno stihlo. Tenkrát jsem si poprvé uvědomil, kolik bezejmenných, neviditelných hrdinů tenhle film má.