Na místo byla ihned vyslána nejbližší hlídka, která našla nejen jednu letitou osobu s poněkud omezenou hybností, alebrž hned dvě. Manžele. Pár narozený v roce, kdy se poprvé setkal Malý princ s liškou uvedl, že šel společně ruku v ruce a poskytoval si oporu. Tento krásný prvek pospolitosti však měl i svou stinnou stránku. Když zakopl jeden, zakopl i ten druhý. A spadli. Což ostatně potvrdil i přítomný svědek. Manželé tvrdošíjně odmítali jakékoliv lékařské ošetření s tím, že veškeré případné neduhy napraví dobromysl a heřmánek, nicméně se shodli, že výpomocí na cestě domů by nepohrdli.

Strážníci vystřihli ukázkové loketní trojúhelníky a krok sun krok (to vše čtyřikrát) doprovodili pár pár párů metrů k bydlišti. Po celou dobu (chodník, silnice, chodník, schody, chodba, výtah, chodba, předsíň, obývací pokoj) hlídka nabízela seniorům případné ošetření, avšak vždy se se zlou potázala. Prostě si postavili hlavy. Když nakonec dorazili do cíle a starý pán si sundal čepici, zahlédli v tu ránu ránu, kterou měl na čele. Otevřená hlava v každém věku je fajn, ale je to myšleno spíše obrazně než fyzicky. To již strážníci neřešili, že mládí naslouchá šedinám a nekompromisně zavolali sanitku. Heřmánek neheřmánek. Ukázalo se to jako prozřetelné, neboť se o chvíli později začaly podlamovat nohy i choti.

Hlídka pozorně kontrolovala zdravotní stav dvojice až do chvíle, než přijeli záchranáři a oba seniory si převzali. Jednoho ošetřili doma, druhého pak odvezli do nemocnice. Někdy holt musí slušné vychování a úcta ke stáří ustoupit vlastnímu úsudku.