„Bento byl přátelské povahy, klidný, jak vůči ostatním ve své rodině, tak i vůči ošetřovatelům,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková. „Bento dokázal projevit jak radost, tak rozmrzelost. Jakmile nás slyšel procházet zázemím, snažil se navazovat kontakt. Když se mu někdy výjimečně opozdilo krmení, projevoval se specifickým tónem, který jasně signalizoval „Tak, co bude s tou svačinou?!“ říká za ošetřovatele pavilonu opic Aneta Rakusová. Jiný zvuk Bento zase vydával, když zjistil, že jsou sousedé giboni zlatolící už venku a jemu se ven ještě neotevřelo.
„V uplynulých pár dnech docházely Bentovi síly, přestával pomalu chodit na krmení a už jen natahoval končetiny, abychom mu do nich daly nějakou poslední z dobrot. O to jsme raději, že odešel brzy po zhoršení stavu. Jeho potomek vnímá odchod Benta se smířením. Projevuje se vyrovnaně. Jsme rády, že k tomuto samci koordinátor vybírá partnerku a linie Benta bude pokračovat,“ dodává Aneta Rakusová.
První siamangové přišli do zahrady v roce 1993. Rok poté se zoo podařilo získat chovný pár, který pocházel z volné přírody, přímo z oblasti svého výskytu, a to z Indonésie. A právě Bento zmíněný pár spolu se svou partnerkou tvořil. Po Bentovi zůstal v olomoucké zoo jeho samčí potomek. Celkem se v zahradě odchovalo pět mláďat.