Jak prožívali dobu koronavirové pandemie členové kapely D.U.Bmusic?

Bylo pro nás asi nejtěžší se rozhodnout, co je v dané situaci správné a co ne. Naše smluvené koncerty v Brně, Ostravě, Havířově atd. se trefily přímo do úvodu celé té nešťastné šlamastiky a bylo nutné najít odvahu a chuť vše rušit. Naše společné rozhodnutí, že „balíme“ navíc přišlo den, před celoplošným „zmrazením“ kultury i společnosti . Naše rušení koncertů tím pádem brali někteří promotéři ještě velice nelibě a považovali nás za vystrašené a ufňukané muzikanty. Den poté již měnili názor a veřejně oznamovali rušení kultury v jejich zájmu. Kdybychom prostě den počkali, bylo by vše poklidnější a propluli bychom hlavním tokem. Já jsem na kapelu pyšný, že umí udělat nepříjemná rozhodnutí společně.

Jak jste trávili volný čas?

Každý po svém. Já osobně jsem se musel ponejvíce usmívat sám nad sebou. Po dvaceti letech práce u firmy jsem z ní začátkem roku odešel s myšlenkou, věnovat se hudbě, cestovatelským přednáškám, projektu Kola Dětem a přinést si do života více času a klidu. Můj odchod z práce ale narazil na realitu současnosti a já byl nucen zrušit nejen hudební stránku života, ale i tu přednáškovou. Zůstal mi ale ten klid a čas. A toho mám teď požehnaně. Musím se smát sám sobě. Je to opravdu bláznivý rok.

Co Vám nejvíce v době pandemie chybělo?

Určitě nám chyběla hudba, což v překladu znamená „společné setkávání se, za účelem hudby“. Setkávali jsme se jako kapela sporadicky. Nabídka od Přerovské internetové televize na natočení živého stream koncertu přímo z našeho studia nám tedy přišla vhod a udělala nám obrovskou radost. Zvolili jsme pro daný záznam tu nejúspornější úroveň  - tedy pouze jako duo, ale i tak měl koncert velikou sledovanost a báječnou odezvu. Současnost je prostě technicky převratná a zprostředkovat lze snad vše. Přesto musím přiznat, že hrát pro imaginární publikum je sice možné, ale smutné.

Pojedete někam na dovolenou (plánovali jste něco) nebo teď díky situaci jaká je, své plány měníte...

Já osobně raději neplánuju. Tím spíše v tomhle roce :-) Momentálně takovou malou dovolenou prožívám. Jsem doma s dcerou a přiznávám, že jsem šťastný. Dal jsem do pořádku vše, co jsem odkládal a splnil snad všechna přání své ženy, co se oprav domu týče. Mé okolí mne označilo za vrchol vzorku populace, která musí pandemií trpět nejvíce: cestovatel, muzikant, společenský typ v jedné osobě. Je to asi pravda. Hudbu si ale tvořím uvnitř sebe, své cestování jsem přesunul do poznávání naší země a utvrdil se v tom, že nikde není tak krásně. A společnost se pomalu otevírá a já už můžu zase klábosit u kávy či piva a brblat si s přáteli nad podivným to rokem.

Díky pandemii jste nejspíš přišli o spoustu akcí, takže jaké připravujete a na co se mohou vaši fanoušci v nejbližší době těšit?

Myslím, že kapela jede momentálně na neutrál. Koncerty teď bereme sporadicky. Nikdo vlastně ještě nic pořádně neví a ve vzduchu je cítit jistá opatrnost. Odehráli jsme první koncert na ulici v rámci báječného Dne Sousedů v Přerově. Chystáme pár menších koncertů, jsou před námi v rámci hudby nějaké svatební taškařice. Myslím že to všechno teprve přijde, ba možná se to protrhne jako přehrada. Lidé se potřebují bavit a hlavně zapomenout. A my jim v tom rádi pomůžeme.

Budete vydávat nějaké CD?

Využili jsme onen pandemický čas k nahrávání v ostravském studiu. Scházeli jsme se vždy v omezeném počtu a pracovali s pocitem klidu. Nakonec jsme vybrali čtyři skladby, které budou brzy k poslechu. Jednou z nich je Až se dcera zeptá, kterou jsem napsal pro svoji dceru když jsem jí nosil v náručí. Dnes je dceři devět a já s tou písní stále nejsem spokojený. Je možné, že jí předám výsledné dílo až k maturitě, případně jako dárek její dceři….Čas prostě letí tuze rychle,…nebo jsem já tuze pomalý :-)