Společnost

Zkušený přerovský hasič vzpomíná: Při povodních jsme zachránili desítky lidí

I s pomocí nakladače zachraňoval přerovský hasič Jan Havlík s kolegy v Troubkách během povodní v roce 1997 celé rodiny. Najeli k domu, z půdního okénka lidé nasedli přímo do lopaty nakladače, která je přenesla rovnou do pramice.

Foto: Jan Havlík se směnou B přerovské stanice (prostřední řada, druhý zleva) zdroj: hzscr.cz

„Neměli jsme ani pádla, a tak jsme do bezpečí pádlovali kde čím, třeba jen dřevěnými prkny," vzpomíná nyní velitel družstva na stanici v Přerově, který u našeho sboru slouží už třiatřicátým rokem. 

Psychicky i fyzicky neskutečně náročné zásahy se mu vtiskly do paměti. Hasiči tehdy dva dny nepřetržitě evakuovali celou ves, zachránili mnoho lidských životů. „Byla to neuvěřitelná škola. Zpočátku jsme měli jen jeden člun, téměř žádnou techniku. U povodní jsem pak zasahoval ještě několikrát. Byl jsem členem odřadu i při záplavách v roce 2002 v Plzeňském kraji. Ale to už jsme absolvovali s lepší technikou a mohli jsme využít zkušenosti z Troubek,“ podotýká Jan. 

U sboru se přes 20 let věnoval mimo jiné i fyzické přípravě příslušníků a zároveň sloužil jako jeden z vyšetřovatelů příčin požárů. „To mě hodně bavilo, dostal jsem se blíž pravé hasičské práci a mohl jsem být u mnoha našich zásahů při požárech. Teď jako velitel družstva jsem v první linii. A mám tu práci pořád rád,“ říká Jan. 


Foto: Jan Havlík (zadní řada, první zleva) zdroj: hzscr.cz


Psychika a fyzika hasiče musí být na špičkové úrovni

Jeho družstvo vyjíždí nejčastěji k dopravním nehodám. Nejhorší jsou podle něj situace, kdy jsou v autech malé děti. „To je velmi nepříjemný pocit. Mrazí vás a víte, že vše musí proběhnout opravdu velmi rychle a efektivně. Když se vše podaří, je to velká úleva pro všechny,“ říká velitel s tím, že s kolegy občas na zásahy zavzpomínají. Třeba na velký požár v nedaleké Chropyni, kde v roce 2011 hořel rozsáhlý průmyslový areál s uskladněnými plasty. „To bylo hodně nebezpečné. Oblaka dýmu, velký žár a mnoho hasičů i techniky. Vše komplikovalo velké množství uskladněného materiálu i to, že budovy byly požárem staticky narušené a hrozily zřícením,“ připomíná několikadenní obtížný zásah. 

V těchto situacích se ukáže, jak je fyzická kondice hasičů životně důležitou nezbytností. „Musíme být odolní samozřejmě i po psychické stránce. Musíme si navzájem důvěřovat, ale to jde líp, když víte, že chlap vedle vás se po pár minutách nesesype a nebudete muset zachraňovat i jeho,“ vysvětluje hasič Jan, který si i po padesátce udržuje fyzičku na úrovni mnohem mladších kolegů.


Foto: Jan Havlík s hasičským futsalovým týmem (zadní řada, první zprava) zdroj: hzscr.cz

Dokazuje to i v každoročních fyzických testech, kde dosahuje vysokého bodového ohodnocení. Dříve se věnoval také požárnímu sportu. Stále pravidelně sportuje a hledá nové možnosti, jak prověřit formu svou i kolegů na stanici například organizováním a účastí na turnajích ve volejbale, tenise a sálové kopané.


Bez vytrvalosti a síly nelze těžkou práci zvládnout

Fyzická příprava hasičů, zlepšování jejich výkonnosti, testování a přezkušování totiž provází celou jeho kariéru. „Fyzická zdatnost je jedním ze základních předpokladů, aby se vůbec mohl zájemce stát hasičem. Je to jakýsi filtr. Mnoho dnešních uchazečů o službu u sboru odpadne ještě dřív, než se dostanou k psychickým testům. A když tím sítem projdou, musejí si výbornou fyzickou kondici udržovat pravidelně i do vyššího věku, protože se každý rok znovu a znovu testuje. Považuji to za nezbytné, protože mnoho zásahů bez vytrvalosti a síly nelze zvládnout,“ dodává s tím, že stejně tak je důležitý klid a rozvaha. „Zbrklost není na místě. Jako hasiči musíme působit na lidi sebevědomě a vše řešit s nadhledem a jistotou,“ doplňuje hasič, který je držitelem celostátní medaile Za věrnost I. stupně a je také zapáleným amatérským dokumentátorem mnoha hasičských akcí v Přerově a okolí. 


Životní poslání: HASIČ

Seriál příběhů hasičů, kteří svému povolání zasvětili celý svůj profesní život, věnovali mu svůj volný čas a v mnohých případech se jim jejich zaměstnání stalo koníčkem. Proč se před léty rozhodli sloužit lidem a pomáhat jim, jak se vyvíjela jejich kariéra, jaké zásahy ovlivnily jejich život a na jaké události nezapomenou? To vše se od nich dozvíte na webových stránkách hzscr.cz

  

INZERCE


NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.