Společnost

Vzpomínání na přerovský samet

Není to s námi ještě tak špatné, jak se mi původně zdálo. Oslavy 30. výročí sametové revoluce si chtěl tentokráte pro sebe ukrást téměř každý politický, ale i každý druhý komerční subjekt. Komorní vzpomínání na sametovou revoluci v sále Kovínského domu očima čtenářky Anny Svobodové.

Fotka: Petr Dutko při čtení proslovu na náměstí T.G. Masaryka

Není to s námi ještě tak špatné, jak se mi původně zdálo. Oslavy 30. výročí sametové revoluce si chtěl tentokráte pro sebe ukrást téměř každý politický, ale i každý druhý komerční subjekt. Jsem až alergická na sametové slevy či na jediné hlásače své pravdy a obraceče vzpomínek, kteří budou klidně tvrdit, podle vzoru dějepisu 50. let, že Plzeň osvobodili Sověti a že 17. listopad byla nalajnovaná akce reformním křídlem KSČ. Kromě masové relativizace všech hodnot dosažené úrovně demokracie v médiích a na sociálních sítích se rozmohly i různé vzpomínkové akce, které měly za cíl buď si přihřát polívčičku v odlesku listopadových dní, nebo, a to se mi opravdu líbí, opravdu zavzpomínat, jak to tenkráte bylo. Bez křiku, bez úderných hesel a sloganů, bez tlampačů. Jednou z takových akcí, překvapivě, bylo čtvrteční setkání, které pořádala přerovská ODSka.

Na komorní akci se v sále Korvínského domu sešlo na čtyřicet Přerovanů. Atmosféru dokresloval hudební doprovod a hlavně dobové fotografie, které zapůjčila paní Jandová. Pořadem provázel kultivovaný a erudovaný Petr Kouba, ne nadarmo je učitelem dějepisu na místním gymnáziu. Jak se ukázalo, vědomosti čerpal nejen z dobových novin, ale i ze svých vzpomínek. Program byl rozdělen na tři bloky – situace před listopadem, průběh sametové revoluce a změny v Přerově na konci roku 1989. Hlavními pamětníky událostí byli Petr Dutko, Jiří Radil a Jan Pavelka. Tito pánové vždy zavzpomínali na uvedenou etapu a pak byl dán prostor publiku. Nejtrefnější příspěvky měl pochopitelně první porevoluční starosta města, Petr Dutko, který nám doplnil zákulisí živelných dní a příprav mítinků. Cenné a někdy i vtipné byly vzpomínky paní profesorky gymnázia Gerkové, či pana Hučína např. na čištění krvavě obarvených rukou Gottwalda či na vyjednávání s ukrytou zbraní.

Akce se, myslím, povedla. Důstojné zavzpomínání mělo na konci pochopitelně přesah do současnosti. Mnozí účastníci besedy nebyli smířeni s organizací městského 17. listopadu a s vývojem v Přerově či v ČR vůbec. Myslím, že nejlépe názor všech přítomných vystihl Dutko resp. Churchill: “Demokracie je nedokonalý systém vlády, ale ty ostatní jsou ještě horší.“ Na závěr svého textu musím poděkovat přerovské ODS za uspořádání takovéto akce. Jen houšť.