Do Olomouce tehdy v roce 1880 zavítal už poněkolikáté císař František Josef I. Ze vzpomínek osmiletého klučiny z Loštic je zřejmé, že to byla velká paráda pro německé i české obyvatelstvo Olomouce. Dejme slovo Richardu Fischerovi.
Vzpomínka na první setkání Richarda Fischera s Olomoucí
Olomouc jsem spatřil poprvé koncem srpna 1880. Již dlouho před tím ohlášena byla císařova návštěva (Františka Josefa I.) do Olomouce, což znamenalo tehdy pro vojenskou pevnost, jakou byl Olomouc, pro město úřadů a vysoké hierarchie, velikou událost. Lidé z daleka vypravili se do krajského města, aby shlédli mocnáře a jeho družinu, a aby podívali se na ozdobené město.
Také můj tatínek měl tehdy nějakou práci v Olomouci, zapřáhl do bryčky, a jeli jsme dne 29. srpna po půlnoci 1880 do Olomouce. Nebyl jsem do té doby ještě ani v sousední Mohelnici, a teď jsem jel cestou 4 míle dlouhou až do Olomouce, o níž jsem slyšel jen něco od našeho pacholka, který sloužil tam na vojně. Nestačil jsem cestou otvírati a otáčeti vpravo i vlevo oči, a vyptávati se. …, a když jsme dojeli na křelovský kopec, ležel Olomouc před námi jako na dlani.
Jak vypadal vjezd do Olomouce, nepamatuji se, vždyť jako osmiletý venkovský hoch nemohl sem vše chápati a si pamatovati. Ze slavnosti vím jen tolik, že bylo v Olomouci mnoho lidí a kočárů, mnoho vojska, praporů a všelijakých slavobran a věnců, lidé chodili ve svátečních šatech, ženské nastrojené, jak jsem dosud v Lošticích neviděl, vojáci a důstojníci v parádních uniformách; na všech věžích se v dobu příjezdu zvonilo, střílelo se z děl a salvy pušek, hudba hrála, … Šla mně z toho hlava kolem, nohy mně bolely, hlad a žízeň jsem měl, a proto byl jsem rád, když tatínek řekl, že je toho už dosti, a zavedl mě do hostince „U červeného volka“ na Dolním (Wilsonově) náměstí, kde jsem dostal párek uzenek s křenem, kus chleba a hlt piva. …Čekali jsme až do večera, kdy byl uspořádán všemi spolky – německými i českými – pochodový průvod. Tisíce lidí hrnulo se k arcibiskupské residenci, kde císař bydlel, tam na náměstí koncertovala vojenská hudba, spolky zpívaly – české také – lid hlučel, a když císař ukázal se na balkoně, propuklo obecenstvo v jásot, z tisíce hrdel byl neustále panovník pozdravován… Nemělo to konce. …Když jsme pak ozářenými ulicemi vyjeli na tmavou silnici křelovskou, usnul jsem… Vzbudili mě až v Lošticích před domem.
Z knihy Richarda Fischera Cesta mého života, vydané v Olomouci 1934. Se souhlasem Vědecké knihovny Olomouc
Aktivní profesní život Richarda Fischera (1872 – 1954) se odehrával na pozadí přelomových událostí rakousko-uherské monarchie, první i druhé republiky a částečně také období okupace. Více než padesát let zasvětil prosazování českých národních snah, spravedlivému fungování komunální politiky a podpoře a obhajobě potřeb a požadavků českého národa. Jeho celoživotní postoje moderního demokraticky smýšlejícího politika, literárně činného a společensky angažujícího se člověka charakterizuje zejména odhodlanost boje za českou Olomouc.
„Ačkoliv Richard Fischer usedl do starostenského křesla až v roce 1923, nelze mu upřít prvenství Čecha, který stanul v čele olomoucké radnice a převedl město do rukou české správy. Fischer dostál také své pověsti moderního vizionáře, jehož úsilím se podařilo obnovit a především realizovat někdejší myšlenku vytvoření tzv. Velkého Olomouce připojením třinácti obcí, jež doposud představovaly olomoucká předměstí,“ říká k Fischerovi autorka knižní novinky a kurátorka výstavy Kristýna Bařinová.
Fischer ve funkci olomouckého starosty setrval až do osudného 15. března roku 1939, kdy pronáší svůj poslední odvážný projev a předává správu města k rukám německých okupantů. Válečné období prožil v rodných Lošticích, kde i nadále poskytoval právnické rady místním i přespolním. Po válce se sice v září roku 1946 vrací do milované Olomouce, ale veřejného života se již neúčastní. Duši prvorepublikového demokrata zdrtil nástup komunistického režimu.
