Městský soud v Praze v průlomovém rozhodnutí vyhověl ve středu 15. 6. 2022 spolku Klimatická žaloba ČR a dalším žalobcům a nařídil státu urychleně a v souladu s jeho povinnostmi z evropského a mezinárodního práva přijmout nezbytná opatření pro zpomalení klimatické změny. 

“Verdikt soudu nás samozřejmě těší. Je to vítězství pro klimatické hnutí v ČR i ve světě. V klimatické krizi jsme ale bohužel nakonec poraženými všichni. Stabilní teploty a mnohé ekosystémy my i generace po nás nenávratně ztratíme. Skutečným vítězstvím klimatické žaloby by bylo, kdybychom ji vůbec nemuseli podávat,” řekl o výsledku sporu mluvčí spolku Martin Abel.

Snížení emisí skleníkových plynů o 55% do roku 2030? Český stát dostal "pětku"

Žalobci přesvědčili soud o tom, že státem dosud přijatá opatření nejsou dostatečná pro snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030. Orgány státu mají povinnost mít plán přesných a úplných opatření, směřujících k tomuto cíli, což není splněno. Opatření státu v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou globálního oteplování, jsou tedy nedostatečná. Ve škole by tak vláda dostala nejhorší možnou známku pětku.

Z důkazů vyšlo najevo, že Politika ochrany klimatu v České republice, vládní strategie určující české tempo snižování emisí skleníkových plynů není dostatečná z hlediska toho, co pro Česko vyplývá z tzv. Pařížské dohody o ochraně klimatu.

Pokud by se tímto způsobem chovala každá země, překročení bodů zvratu v klimatickém systému Země by se stalo neodvratitelné, což by mělo zásadní negativní dopad i na ekosystém jako takový a na mezinárodní společenství, do něhož patří i obyvatelé České republiky.

Zlepšení situace je odpovědní ministerstev. Jednat musí podle soudu okamžitě

Co to do budoucna znamená? Ministerstva životního prostředí, zemědělství, dopravy a průmyslu a obchodu musí bezodkladně přijmout opatření v oblasti energetiky, dopravy nebo lesnictví, která povedou k výrazně vyšší úspoře emisí skleníkových plynů, než s jakou dosud počítaly. Obdobně v minulosti donutily ve svých zemích plnit své povinnosti vrcholové soudy v Německu, Nizozemsku nebo Irsku.

Významnou roli rozhodování pražského soudu sehrály expertní posudky. Podle nich nejsou české emise snižovány dostatečně rychle tak, aby byla podstata Pařížské dohody naplněna, a ani budoucí strategické plány ČR se neslučují s nutnou mírou mitigace změny klimatu. Z těchto dokumentů se tedy dá vyvodit, že česká státní správa selhává v mitigaci (předcházení) změny klimatu.

Právo na budoucnost? Nečinnost státu ohrožuje ústavou garantovaná práva

Žalovaní podle soudu neuvedli ani legitimní důvody pro svou nečinnost. Soud uzavřel, že cíl Pařížské dohody udržet globální nárůst teploty pod 2 stupně Celsia sice právně závazný není, zmíněný národně stanovený příspěvek však ano a nelze se jeho plnění neustále vyhýbat.

Takový postup by ohrožoval žalobce na jejich ústavou garantovaných právech. Soud výslovně konstatoval, že k zásahu by sice došlo i kdyby stát své povinnosti splnil, byl by ale menší. Uvedl také, že Česká republika se nemůže zprostit své odpovědnosti s odkazem na svůj relativně malý příspěvek ke globální změně klimatu.

“Respektujeme, že prostředky zvolené k řešení klimatické krize jsou do značné míry věcí politické debaty. Ale ten cíl, odvrácení klimatické krize, k debatě není. V tuto chvíli bohužel reálně hrozí, že pokud budou politici ještě chvíli přešlapovat na místě, stanou se urgentní opatření pro mitigaci klimatické krize velmi nákladná. Nikdy ne ale tak nákladná, jako dopady změny klimatu na českou ekonomiku. Banky to vědí, byznysy to vědí a věříme, že po dnešku už si to uvědomí i vláda,” uvedl k rozsudku radní spolku Jakub Zamouřil.

Infografika – Pařížská dohoda: cesta EU k dosažení klimatické neutrality. Zdroj Evropská unie.