Do půlnoci chybělo pár minut, když na operační středisko zavolala žena, jejíž nálada byla na stupnici rozladěnosti někde mezi milovníkem opery na punkovém festivalu a veganem na zaoceánské výletní plavbě s názvem „Za ovary všedních dní“ pořádané cechem řezníků. Jádrem stížnosti byl mejdan v sousedním domě, který se průběžně přeléval do zahrady a zase zpět. Rozjívení účastníci párty měli vybíhat ven a zapojovat zbytek ulice do amatérského karaoke. Někteří tyto výběhy dokonce absolvovali v poloze tučňáků, kdy klouzali ojíněnou trávou a záhony zazimovaných růží po břiše. Dle popisu šlo jen stěží posoudit, zda se jednalo o skluzy úmyslné, mající za cíl ukázat mužnou sílu a schopnost dojet co nejdál v lehu, nebo neúmyslné, dokazující leda tak to, kdo dojel nejdál v lihu.

Hlídka zastihla rozjívence právě během odlivu a nechala si hlasitou tichou poštou vyvolat pověřeného strážce tvrze. To se neobešlo bez toho, aby ostatní aktéři nevykukovali rozličnými stavebními otvory, co se bude dít. Působilo to krapet děsivě, neboť to vypadalo jako v domě šíleného masového vraha, který vystavuje oddělené hlavy svých obětí na odiv okolí. Zvláště, když některé byly notně bledé, neudržely jazyk mezi zuby a poulily kalné oči tak, že se dotýkaly skla.

Strážníci zastupujícího pána domu zasvětili do tajů nočního klidu a uzavřeli s ním bilaterální dohodu o dalším průběhu mejdanu. Mladý muž přislíbil, že upustí od hudební kulisy a místo na zahradu budou běhat (klouzat) do sklepa. S trávou už si tam nějak taky poradí. Jelikož se stížnosti neopakovaly, lze předpokládat, že po zbytek noci si účastníci svítili do obličeje baterkami, vyprávěli si strašidelné historky, případně vyšívali.