Obdobnou zkoušku soudržnosti zažilo trojčlenné Společenstvo pivsonu, které navštívilo naše město. V dopoledních hodinách hrdlem společným a nerozdílným zdolávali úskalí místních pivnic, což se odpoledne muselo zákonitě projevit. A projevilo. Mezi do té doby svornými druhy vznikl jistý nesoulad. Co, nesoulad. Drsná váda. Když došly měkké argumenty, což nastalo vzhledem k množství tvrdého záhy, přišly na řadu ty poněkud pádnější a dva aktéři se do sebe pustili přímo uprostřed obchodního centra.

Tou dobou již zvonil na stálé službě tísňový telefon a burcoval strážníky. Hlídky byly na místě dřív, než z rádia dozněla píseň o bocích velikosti almary, a poté co strany sporu bezpečně oddělily, se jaly zjišťovat, co aktivovalo jejich pěsti. Tato část zákroku se ukázala býti poněkud náročnou. Nejstřízlivější člen výpravy, který se údajně plácáním marně pokoušel dvě bojující věže oddělit, měl totiž téměř tři promile, což jeho souputníci, respektive soupitníci, hravě převyšovali. Trojici dobrodruhů během bublavých odpovědí čas od času samovolně vypadávaly jazyky, nicméně nakonec se jim podařilo dát dohromady přibližný prapůvod konfliktu.

Tím byly pochopitelně peníze. Konkrétně dluh jednoho z parťáků ve výši závratných dvacet pět korun. Prsten moci to sice není, ale za pořádnou rvačku to evidentně stálo. Půjčený obnos měl původně sloužit k tomu, aby se dotyčný mohl jako král vrátit autobusem domů, nicméně za stejnou částku se dalo pořídit i další čepované. To si uvědomil nejen dlužník, ale i věřitel.

V kom částka nakonec skončila, si aktéři nepřekvapivě nevybavili, nicméně oni samotní skončili na policejní stanici.