Přesně takovou bezkrevnou chvíli zažila babička, která vzala malého školáka na hraní do parku. Všechno šlo hladce (ve skutečnosti hladce i obrace), dokud ženu nedohnalo, respektive nezahnalo volání přírody. Na chvíli si odskočila, a když se vrátila, byl park sice plný skotačících dětí, leč žádné nebylo jejího rodu. Dáma ještě okamžik chovala planou naději, že klučík někde za stromem odděluje ruměnice pomocí zásob z vypité limonády, avšak ukázalo se, že brouci jsou stále pospolu. Marné bylo pobíhání, marné bylo halekání, nezbylo jí nic jiného než zavolat na tísňovou linku.

Strážníci neztráceli čas a vyrazili ztraceného ztracence hledat. Postupně pročesali všechny atrakce a pozvolna rozšiřovali pátrací perimetr. Marně. Vzhledem k tomu, že do města přijeli kolotočáři, vyrazila druhá hlídka dokonce prověřit, zdali se hoch nenechal zlákat světským životem a nyní za skývu chleba neleští labutě. Neleštil. Situace začala být vážná a k hledání se postupně připojovaly další a další hlídky. Zkoušely i málo pravděpodobnou variantu, že capart vyrazil směrem k domovu, který byl vzdálený sice jen dva kilometry, ale těch křižovatek, přechodů a aut. Možná vyrazil, ale nedorazil.

Stále však nebyl čas na paniku a zbývalo jedno místo, na které by sice bookmaker vypsal pro něj výhodný kurz, ale za zkoušku to stálo. Babiččin dům na úplně opačném konci města. Případný sázející by vyhrál slušný balík, protože právě tam strážníci klučinu našli. Jak se tam tak rychle dostal, je záhadou, nicméně radosti bylo na všech stranách na rozdávání.

A když už jsme u toho rozdávání, tak zatímco strážníci vezli babičku (která již byla zase plnokrevná) na místo shledání, dostal tulák od hlídky policejního mamuta. Kostičkový chobotnatec z Minecraftu by nejspíš udělal větší radost než plyšový, nicméně ten alespoň ve spánku netlačí do spánku.