Těmto osamělým partyzánským sucharům může postavit pomník mladý muž, kterého nedlouho před kuropěním neomylně dovedli na strážnici. Respektive pod ni. Ve chvíli, kdy vešel do vchodu služebny, zamumlal chlapík jakousi záhadnou čarovnou formuli a odložil se. V tu chvíli ze všeho nejvíce připomínal legendární sochu nad Rio de Janeirem. Snad jen s drobnými rozdíly: chybělo mu tři tisíce čtyři sta dvacet tři centimetrů, zaujímal horizontální pozici a nesklízel žádný obdiv turistů. Vlastně nesklízel žádný obdiv.

Strážníci uzemněného ležáka zkušeně prohlédli a uvedli do stavu, kdy byl schopen fouknout do aparátu. Chmýří pampelišky by se sice po jeho výkonu ani nehnulo, ale moderní přístroj si i tak poradil. Po chvíli chroustání zhodnotil, že muž překonal dvě promile (což jiní borci norci považují za startovní pozici, nikoliv cílovou pásku). Ten se sice mezitím zabalil do stabilizované polohy, nicméně takhle zůstat nemohl. Blokoval průjezd služebních vozidel a psi by ho mohli opatřit tekutou značkou.

Jelikož nebyl schopen ničeho vyjma ležení, a ani za to by nedostal deset bodů z deseti, bylo rozhodnuto, že poputuje na záchytku. Jediným světlým bodem celé anabáze byla skutečnost, že po mnoha podobných výjezdech se tentokrát jednalo o slušně oděné a decentně parfémované tělo.